Čím víc lidé rozumějí AI, tím víc se bojí o práci. Pro firmy je to důležitý signál
Člověk by čekal, že čím lépe lidé umělé inteligenci rozumějí, tím méně se jí bojí. Nový KI-Monitor 2026 ale ukazuje přesný opak. Největší obavy o svou práci mají právě lidé s velmi dobrou znalostí AI. Neznamená to, že bychom měli školit méně. Spíš že vzdělávání nemá lidi jen uklidňovat – musí jim dát schopnost na změnu pracovního trhu reálně reagovat.
Když lidé nevědí, jak AI funguje, vysvětlíme jim ji. Když pochopí její možnosti a limity, obavy zmizí. Logické, ne?
Jenže realita je o něco složitější.
Výzkumníci z Technické univerzity v Darmstadtu se ve spolupráci s YouGov zeptali více než 2 000 lidí v Německu na jejich zkušenosti s umělou inteligencí, její využívání i očekávané dopady na pracovní trh. A narazili na poměrně zajímavý paradox.
Čím vyšší měli respondenti znalosti o AI, tím větší měli obavy, že ovlivní nebo nahradí jejich práci. Mezi lidmi s velmi dobrou znalostí AI očekává přibližně 43 %, že by umělá inteligence mohla v dohledné době převzít jejich práci.
Když víte, co AI umí, vidíte i to, co dokáže převzít
Výsledek vlastně není tak paradoxní, jak se na první pohled zdá.
Člověk, který AI používá jen sporadicky, může její dopad na vlastní práci vnímat hlavně prostřednictvím obecných titulků o robotech, superinteligenci nebo vzdálené budoucnosti. Kdo s ní ale pracuje každý den, vidí něco mnohem konkrétnějšího.
Vidí, že AI dokáže během několika minut vytvořit první návrh prezentace, projít dokumenty, připravit analýzu, napsat část kódu, vytvořit zápis ze schůzky nebo zpracovat velké množství informací.
A právě digitalizovatelnost výsledku práce se podle studie ukazuje jako důležitější faktor než samotný obor. Větší obavy proto mají lidé, jejichž výstupem jsou texty, analýzy, reporty, prezentace, kód nebo jiný digitální obsah. Méně ohroženi se cítí lidé, jejichž práce je výrazněji spojená s fyzickou přítomností.
To je důležitý posun v přemýšlení o AI.
Nejde jednoduše říct, že „marketing bude zasažen“ a „zdravotnictví nebude“. Mnohem užitečnější je podívat se na konkrétní činnosti uvnitř jednotlivých rolí a ptát se, které z nich může AI převzít, které urychlí a u kterých naopak zvýší hodnotu lidského úsudku.
Vzdělávání nemá sloužit jako uklidňující terapie
Mohlo by být lákavé vyvodit z výsledků studie, že čím více lidi vzděláváme v oblasti AI, tím více je děsíme.
Tak jednoduché to samozřejmě není. Výzkum ukazuje souvislost mezi znalostí AI a obavami o zaměstnání, nikoliv to, že by samotné vzdělávání strach způsobovalo.
A hlavně: cílem vzdělávání v oblasti AI není přesvědčit zaměstnance, že se vlastně nic nemění.
Protože mění.
Některé pracovní úkoly budou automatizované, jiné se výrazně zrychlí a u dalších se změní způsob, jakým je lidé vykonávají. Vedle znalosti konkrétních nástrojů proto začíná být důležitá schopnost poznat, kde má AI v práci smysl, jak její výstupy kontrolovat, kdy jí nevěřit a jak svou vlastní roli posouvat směrem k činnostem s vyšší přidanou hodnotou.
A právě v tom může vzdělávání místo falešného pocitu bezpečí nabídnout něco podstatně užitečnějšího: schopnost se změně přizpůsobit.
Jen 15 % lidí prošlo AI vzděláváním
Další číslo z KI-Monitoru je proto možná ještě důležitější. Přestože se o dopadech AI na práci diskutuje prakticky neustále, nějakou formou AI vzdělávání prošlo pouze 15 % respondentů.
Vzniká tak poměrně nepříjemná kombinace.
Technologie se rychle mění. Obavy zaměstnanců rostou. Firmy zavádějí nové nástroje. Ale velká část lidí pořád získává své AI dovednosti metodou pokus–omyl, případně vůbec.
Přitom právě systematické vzdělávání může pomoct převést neurčitý pocit ohrožení do mnohem praktičtějších otázek:
- Které části mojí práce už dnes může AI urychlit?
- Co bych měl umět za půl roku, pokud se moje role změní?
- Jak poznám kvalitní výstup AI?
- Jak bezpečně pracovat s firemními daty?
- Co má smysl automatizovat a kde musí zůstat člověk?
- Které nové dovednosti mi umožní využít AI místo toho, abych s ní soutěžil?
Firmy potřebují méně uklidňování a více konkrétních odpovědí
Výzkumníci navíc zjistili, že respondenty více než futuristické scénáře superinteligence trápí velmi současné problémy – například halucinace AI nebo ochrana dat. Mladší lidé se zároveň obávají dopadu AI na své zaměstnání více než starší generace a oproti roku 2025 vzrostly obavy napříč pracovními skupinami.
To je pro firmy docela jasná zpráva.
Nestačí zaměstnancům říkat, že AI je „jen nástroj“ a že se jí nemusejí bát. Stejně tak nestačí koupit licence a poslat všem dvouhodinový úvod do promptování.
AI kompetence musí vznikat průběžně a v kontextu konkrétní práce.
Jiné dovednosti potřebuje člověk pracující s daty, jiné marketing, HR, obchod nebo management. A protože se mění samotné možnosti nástrojů, nemůže být rozvoj AI kompetencí jednorázová záležitost.
Možná tedy nejde o to zbavit lidi obav z AI. Část z nich je ostatně naprosto racionální.
Mnohem důležitější je zařídit, aby zaměstnanci věděli, co s tou změnou mohou dělat.
A právě tam začíná skutečná AI připravenost firmy.
Zdroj: tu-darmstadt.de
